Keltská hudba

 Použit článek ze Zpravodaje Bratrstva Keltu - Bohumil Sýkora

Domácí scéna Skotské kapely a hudebníci

 

  Mnoha zájemcům se dostávají do ruky katalogy vydavatelských firem, případně zásilkových služeb, které keltskou muziku obsahuji. Orientace v nich je ale pro průměrně (tedy nepříliš) informovaného člověka dosti nesnadná a vlastně jediná možnost, jak zjistit, co je co za muziku, je průzkum bojem - objednat, zaplatit, poslechnout, a pak buď jásat nebo si rvát vlasy, za co jsem těch pět stovek vyhodil. Jsou i firmy specializované, o některých jsme se již zmiňovali, ale i v rámci jedné takové značky (tj. toho, co se anglicky nazývá Label) bývá materiál dost rozmanitý. Proto se na některé významnější podíváme trochu zblízka.

První bude americká značka Green Linnet. Proč právě ta ? Tak především, její produkce je nejrozsáhlejší. Katalog Green Linnet má k dnešnímu dni skoro tri sta položek, přičemž většinu tvoří irská a skotská muzika, najdou se zde ale i rarity, jako třeba skupina Milladoiro, působící v Galicii, španělském to kraji s keltskou kulturní tradici. Dále, významná část produkce Green Linnet jsou nahrávky převzaté od malých firem v Irsku a Skotsku, které by se normálně dal do světa vůbec nedostaly. Důležité je, že přes tyto nahrávky se dá propracovat k dalším informacím a dalším nahrávkám. Firma Green Linnet také vydala ze své dvacetileté produkce několik vynikajících výběru, které mohou posloužit jako názorný průvodce po kapelách a stylech. A co je zvláště podstatné, s firmou Green Linnet se podařilo navázat první obchodní kontakty, takže disky této značky bude možné koupit i u nás.

Jen tak na okraj, green linnet je jméno zpěvného ptáčka, česky konopka, kterého má tato firma ve znaku, a svého času to byl také krycí název pro Napoleona Bonaparta, v jehož vítězství nad Brity vkládali porobení Irové hodné naději, asi tak jako Čeští Bratři ve vítězství Švédů za třicetileté války.

Jedna z prvních kapel, kterou firma Green Linnet (dále jen GL) vydala, je Bothy Band. Natočila tři studiová alba, kromě toho vyšly dva živé záznamy koncertu a vyber The Best Of Bothy Band. Dnes už je to historie, kapela byla aktivní přibližně v letech 1975 až 79, ale její nahrávky stále patří mezi to nejlepší, co z irské tradiční muziky kdy vyšlo. Interpretace není zrovna ortodoxní, Triona Ni Domhnaill, zpěvačka a jeden z klíčových členů, hraje i na klarinet a syntetizér.

Po zániku Bothy Bandu se jeho členové rozešli do jiných kapel a jejich dráhu značkují mnoha zvučná jména, jako třeba Planxty a Chieftains (Matt Molloy), Touchstone (Triona se svými americkými kamarády, vydal GL), Relativity a posléze Nightnoise (Triona a později i její bratr Micheal, který v Bothy Bandu také působil), Patrick Street (Kevin Burke) a další. Ve skupině Relativity (rovněž vydáno u GL) své síly spojili Irové (sourozenci Domhnaillovi) se Skoty (bratři Cunninghamové). Ta skotská sekce (John - klávesy, akordeon a Phil - housle) patří také mezi elitu, jejich alba v programu GL samozřejmě nechybějí a nechybí tam ani alba dnes již rovněž legendární skotské kapely Silly Wizard, jejíž jádro tito bratři tvořili. Skupinu Patrick Street, o níž byla zmínka, také vydává GL (naposledy vloni, takže tentokrát ne jen historie).

Historie téhle bandy je dlouhá a spletitá, kvalita vždy vynikající a složení proměnlivé, mezi jinými vyniká Andy Irvine, který hrál s kdekým a velice výrazně se uplatnil v jiné historické a slavné kapele, The Planxty. Tu bohužel u GL nenajdeme, najdeme tam ale Andyho v jiných formacích.

Padlo tady jméno Kevin Burke, což je velice výborný houslista. V irské tradiční muzice je pánu s příjmením Burke víc, u GL se vyskytuje ještě John Burke, který výborně hraje na flétnu a tahací harmoniku (zdráhám se psát akordeon, ta irská tahací harmonika se od klasického akordeonu dost liší a blíží se spíš heligonce). Pokud jde o ta příjmení, tak pokud některé anglicky vypadající příjmení končí na -e (Burke, Keane) nebo -y (Connolly, Kennedy), můžete se vsadit, že jeho nositel pochází z Irska nebo odtamtud pocházejí přinejmenším jeho předkové. Ale zpátky k muzice.

Ještě chvílí zůstaneme v Irsku a připomeneme si několik dosud aktivních a u GL vydávaných skupin. De Dannan je vlastně mytologický název, patří jednomu z legendárních národů osídlivších Irsko (znamená to lid bohyně Danu) a neméně legendární kapele. Její historie je skoro nezmapovatelná, začíná někdy kolem roku 1974 a trvá do dneška. Kapelou prošla spousta vynikajících muzikantů a z původní sestavy zůstal jen Frankie Gavin, jeden z nejlepších irských houslistů ale taky výborný flétnista, a Alec Finn, průkopník ve hře na irské buzuki. De Dannan mají velmi charakteristický zvuk, daný souhrou houslí a harmoniky (tahací - viz výše). Harmonikáři se vyměňovali, ale vždycky byli skvělí.

Pro skupinu je charakteristický taky obrovský drajv, se kterým hrají i věci ne zrovna irské, zabruslili například i do klezmer music, což je vlastně - a teď pozor - v západní Evropě a severní Americe usazená východoevropská odnož židovského folklóru. Uf ! Oproti De Dannan je Deanta (čte se ďzeanta, znamená to něco jako - hotovo!) velice mladá sešlost. Vydali zatím jen dvě alba, obě u GL, a obě jsou vynikající. Repertoár tradiční, interpretace spíše neortodoxní, středně až více moderní, zpěv - nádhera.

A do třetice skupina Altan. Taky historie začínající rokem 1983, kdy dva mladí muzikanti ze Severního Irska, slečna Mairead Ni Mhaonaigh (její příjmení se anglicky přepisuje Meaney) a pan Frankie Kennedy, vydali ve spolupráci se svými přáteli a vydavatelstvím Gael-Linn album s názvem Ceol Aduaidh (což znamená píseň ze severu). Mimochodem, na tomhle albu si na syntetizér zahostovala Enya. Následovalo další album s názvem Altan a pak tento název převzala kapela, která vydala dalších pět alb a jeden výběr, vesměs u GL s výjimkou posledního, které už uchvátili Virgin Records a díky tomu se taky objevilo vloni u nás. Altan se dost těžko škatulkuje, repertoár má převážně tradiční, ale interpretuje jej ve všech stupních pojetí od ortodoxního k velmi modernímu. Mairead hraje na housle a moc hezky zpívá, Frankie hrál taky moc hezky na flétnu (bohužel na posledním albu už nehraje, poněvadž před pár lety zemřel na rakovinu) a vůbec, už mne to otravuje opakovat, ale je to muzika po všech stránkách skvělá. Jo a skvělá je taky Sharon Shannon, mladičká harmonikářka s perfektním irskotradičně - rockověmoderním feelingem.


Teď ale musím trochu změnit ostrovy, abych moc neošidil Skotsko. U Green Linnet je reprezentuje taky povícero kapel - o pár z nich už ostatně byla řeč. Na prvním místě bych asi uvedl Tannahill Weavers. Už mají za sebou nejmíň jedenáct alb, i když ne všechna jsou dostupná na CD. Hrají převážně tradiční repertoár, obsazení mají spíše smíšené - sólové skotské dudy, píšťalky, ale taky kytaru a nějaké ty perkuse. Interpretace je taky smíšená, od tradice k moderně, hodně zpívají a k diskům přikládají texty, doprovázené velmi zajímavým a vtipným komentářem a doplněné skotsko - anglickým slovníčkem. Zpívají totiž skotskou angličtinou, která se od té oxfordské dost liší. Fungují dodnes a fungují po čertech dobře.

Dost odlišného ražení je skupina Capercaillie. Taky hraje dost tradiční repertoár, avšak způsobem značně netradičním, dalo by se to nejspíš přirovnat k pojetí, jaké má Clannad. A zpěvačka Karen Matheson si s Maire Brennan rozhodně nezadá. Ještě jinde je Wolfstone. To už je občas pěkný nářez vysloveně rockového charakteru, ale najednou změna a je jasné, že jsme na skotské vysočině někde v hospodě nebo na zelené pláni. A velice moderně dokáže tradici zahrát také House Band, i když tady si nejsem jistý, zdali nepatří spíš do Irska, ono se to někdy těžko rozpoznává, nějaký rozdíl tu je, asi jako mezi skotskou a irskou whisky, ale, jak kdysi kdosi vtipně poznamenal, po pátém panáku už je to jedno, což platí i o muzice.


Abych nezapomněl, Green Linnet vydavá také etnickou hudbu z jiných koutu světa, třeba z Finska (Värttinä), francouzské Kanady (Ad Vielle Que Pourra), o Galicii už byla řeč (Milladoiro) a nechybí ani Bretaň, zastoupená málo známou, nicméně vynikající moderně laděnou skupinou Kornog. Zkrátka, skoro tři stovky titulů a pořád jich přibývá. Snad se s nimi u nás shledáme. A až budete při rozhodování, jak zatížit svůj rozpočet, váhat nad cenami, zkuste si spočíst, kolik je to v korunách 35 DM nebo 14 GBP, což jsou běžné evropské ceny.

Úplně na závěr jedna milá drobnost: firma Green Linnet ke každému disku přibaluje kartičku, kterou vyplníte, odešlete a dostanete barevný víc než sedmdesátistránkový katalog, plný pokušení, a tam se dočtete, co se sem nemohlo vejít. Funguje to!

 


Nejlepší česká stránka Jamese HorneraRecenze na soundtrack k filmu Statečné srdce

 Donal Lunny a jeho krátký životopis

 Christy Moore (člen skupiny Planxty) a jeho stránka 

 Altan - možná současný instrumentální No.1 v tradiční irské muzice.
 Bothy Band - jedna z nejlepších tradičních skupin 70.let  
To nejlepší z Bothy Bandu
 Clannad - leader v současném "irském popu".
 Enya - Unofficial Home Page
Ať už zasněná a new-ageovská nebo galsky mystická, Enya má nezaměnitelný zvuk. texty písní

Na těchto stránkách naleznete pár recenzí na alba s keltskou hudbou:

CelticMusicCDReviews

Patrick Street: Made in Cork

Irish music

 Ceolas Music Archive
Základní link pro keltskou hudbu. Informace o skupinách, umělcích, nástrojích, tancích. Hudební ukázky, recenze. Festivaly, Stovky dalších linků. Vyčleňte si volný víkend. :-)
 
 A na závěr: Co je to koleda?

 

 

Domácí scéna

 

ASONANCE

jsou zde linky, jak české tak i zahraniční a různé články.

Czeltic
Pražská hudební skupina hrající tradiční irskou a skotskou hudbu.

Majerovy brzdové tabulky

 

Zpět Úvod